Tento víkend se v Plzni uskutečnilo M-ČR dospělých – vrchol letošní „koronavirové“ sezony. Naše „minivýprava“ čítala 7 závodníků (6 mužů a 1 ženu) a 7-členný podpůrný tým (2 trenéři, fyzioterapeut a 4 rodinné příslušníky závodníků 😊). Na rozpáleném stadionu plzeňské Škodovky předvedli všichni reprezentanti klubu výkony na úrovní min. SB, většinou ale PB a tak domů vezeme řadu finálových umístění, tři nové oddílové rekordy a také dvě medaile (jednu dokonce zlatou).
Stručný komentář k tomu, co se v Plzni dělo z mého (trenérského) pohledu:
Vše začalo pátečním rozcvičením a uvolněním skoro všech svalů a bolavých míst péčí Radka Plašila – našeho „dvorního“ fyzioterapeuta.
Sobotní program zahájil Kůča na trojskoku. Prvním pokus byl sice dost technicky nepodařený, ale hned do písku (na rozdíl od haly). Bohužel očekávaný útok na 14 m hranici se už nezdařil (následovaly 2 proběhnuté pokusy). Škoda, především ten třetí se určitě dal dodělat a kdy zas budou takové super podmínky je ve hvězdách.
Další na řadě byly sprinteři. Honza Tráfa byl v prvním rozběhu (dost vyrovnaném) a za Velebou proběhl cílem jako druhý on takže jsme měli prvního finalistu bez čekání na časy. Suverénně postoupil i David z druhého rozběhu a čas dával tušit, že by se opět mohl porvat o medaili (konečně v Plzni svou první velkou medaili už v minulosti získal). Relativně jednoduchý měl být postup z rozběhu na 400 m pro Kinga. Ze dvou rozběhů postupovali první tři a dva další časy. Podle předpokladů to i tak dopadlo, celkem bez většího úsilí si třetí postupovou pozici pohlídal a ušetřil síly na pro nás očekávaný vrchol dne – štafetu na 4x100m. Naše naděje potvrdilo finále mužské stovky. David opět potvrdil, že na Hamplíka prostě umí a opět mu sebral medaili na posledních 30m. Výborný finiš na Velebu a Zálese nestačil, ale bronz v letošňáku byl zadostiučiněním. Osobák si po třech letech vyrovnal i Tráfa na 6.místě a rázem jsme pro technického delegáta byli spolufavority štafety (nasadil nás do 5.dráhy). Ještě předtím vyběhla Emma na steepla v pro ni obrovské konkurenci. Vůbec se však nelekla a výborné rozvržení tempa i takticky dobře zvládnutý průběh, kdy si nenechala utéci skupinku zkušenějších závodnic, znamenaly osobák o více něž půl minuty a 8.místo.
V půl sedmé jsme očekávali, zda opět potvrdíme pozici štafetových „mágů“. Díky zraněním očekávanou trojici doplnil Kuba Trafina. Start měl David jako obvykle dobrý a předával na úrovni se Slávií a Olympem. Předávka byla „standartní“ jak to kluci umějí a King po převzetí doslova vypálil a Kubovi předával „na jistotu“ už cca metr před ostatními. Kuba zabojoval, svou premiéru mezi dospělými zvládl super a bráchovi to přinesl skoro v kontaktu – na svém úseku proti papírově o dost rychlejším ztratil jen nepatrně . I tady byla předávka bez problémů a Honza pak ten cca metr ztráty už na polovině úseku dohnal a prolétl mezi finišmany Slávie (k jejich velké nelibosti) a Olympu. Další „renomované“ štafety tohle už jen sledovaly z povzdálí a v cíli propukla obrovská radost. Ta byla po oznámení času ještě korunována novým oddílovým rekordem, a tak jsme rádi setrvali na stadionu až do závěrečného vyhlašování vítězů. Večer měl Radek opět hodně práce dát kluky do nedělních startů opět do pohody.
I v neděli byl na ploše velký žár a nalosování rozběhů na 200 m dávalo tušit, že to kluci nebudou mít jednoduché. V snad nejnabitější disciplíně byli oba třetí ve svých rozbězích. David nakonec časem do finále proklouzl, Honzovi chyběly dvě setinky a byl prvním nepostupujícím.
Na finále čtvrtky King vyfasoval osmou dráhu (měl nejpomalejší čas z přímo postupujících). Podle toho jsme i zvolili taktiku a rozložení tempa. Na 200 m byl přesně dle domluvy za 22,5s., ale mimo očekávání už pod sebou viděl Krska (ten to úžasně napálil a ostatní favorité se přidali). Na výběhu už čtyři závodníci byly dost vepředu. Boj o 5.místo ale Honza zvládl a o setinku nechal za sebou Láďu Töpfera a vylepšení osobáku znamenalo tedy nový oddílový rekord.
Ve finále 200 m jsem se po prvním vráceném startu trošku lekl, ale nakonec to byla zelená karta a všichni šli na opakovaný start. Ten se celkem povedl a David byl na výběhu „v kontaktu s medailí“. Ještě cca do 150 to vypadalo dobře, ale pak už se projevila únava. I tak ještě uhájil 6.místo a opět předvedl solidní čas. Jasně tady dominoval Jirka Polák a připravil tak Honzu Velebu o sprinterský double.
Jeden z vrcholů M-ČR byl závod mužů na 1500m. Tady se naši nejlepší běžci domluvili na spolupráci a Sasínek z toho nakonec vytěžil nejlepší výkon sezony řadící ho mezi nejlepší na světě. Nás ale víc zajímal výkon našeho ještě dorostence, Davida Šlapáka. I ten byl od svého trenéra výborně připravený a i přes celkem rychlý začátek (200m za 29,8) tempo držel a v cíli to byl zase osobák.
Na závěr jsme opět využili Kubu do štafety. David už po finále 200 m byl „vyždímaný“ a po vydařené premiéře na 4x100 se tak náš „náhradník“ opět dostal do sestavy. Štafetu rozbíhal Kůča a svůj úsek zvládl za 50,4. King na seběhu naplnil očekávání a po úseku za 47,8 předával společně se Slávií a Brnem a malým náskokem před Kladnem. Kuba zvládl svůj úsek opět na jedničku, ale samozřejmě starším a zkušenějším neodolal. Po úseku za 50,9 předával opět bráchovi na 4. pozici s již cca 5 m ztrátou na třetí Kladno. Honza vypadal, že to bude na medaili zkoušet, ale Na finiši mělo Kladno Lehára, a i když ho stahoval, byla z toho „bramborová“ medaile. Ale úsek jsem mu naměřil za 46,7 (tak jestli by nestálo za to, o čtvrtce uvažovat jako o hlavní disciplině?). Výsledek byl opět oddílovým rekordem, a tak jen můžeme doufat, že něco podobného se podaří i mladším na gigantu v Ostravě začátkem září.
Ještě jednou tedy všem z pozice „šéftrenera“ klubu gratuluji a děkuji za předvedené výkony. A také nesmím zapomenout na podpůrný tým, především pak na péči fyzioterapeuta Radka Plašila, která klukům určitě k předvedeným výkonům výrazně pomohla.
Petr Jeřábek
